Pozorování dalekohledy

Vizuální pozorování dalekohledy

Fotosféra

Sluneční fotosféra je zhruba 200 km silná vrstva sluneční atmosféry z níž k nám přichází nejvíce viditelného záření. Někdy je tato vrstva označována jako "povrch" Slunce.

Pro pozorování sluneční fotosféry jsou používány běžné astronomické dalekohledy vybavené systémem redukujícím množství světla přicházejícího ze Slunce: před-objektivovým filtrem, nebo filtračním systémem před ohniskovou rovinou (Herschel) případně projekčním zařízením. Běžně se setkáte s takto upravenými dalekohledy až do průměru objektivu 20 cm.

Ve fotosféře lze tímto způsobem pozorovat granulaci, sluneční skvrny s detaily a fakulová pole.

 

Chromosféra

Dalekohledy s filtry H-alfa

Ve vybavení hvězdáren se již v minulosti (především pro odbornou činnost) vyskytovaly teleskopy vybavené drahými filtračními systémy, které z celého slunečního spektra vymezují pouze úzkou přesně definovanou část – vlnovou délku čáry H-alfa (656,3 nm) vyzařované vodíkem . Jedná se o takzvané chromosférické dalekohledy, které se vyskytovaly ve dvou provedeních – jako protuberanční koronografy (se zastíněným diskem) a dalekohledy umožňují pozorovat chromosféru na disku.

Malé dalekohledy pro pozorování chromosféry v čáře H-alfa se za posledních 15 let velmi rozšířili a řada hvězdáren tak nabízí možnost se podívat na Slunce i tímto nezvyklým způsobem. Vzhledem ke snižující se ceně filtrů se takové přístroje stále častěji dostávají i do rukou amatérských pozorovatelů, přestože jejich celková cena je sále poměrně vysoká.

 

Dalekohledy s CaK filtry

Ještě méně obvyklým způsobem pozorování chromosféry Slunce je využití vlnové délky čáry CaK (393,4 nm). Tento typ přístroje byl v minulosti opět používán pro odborné účely a dnes je možné se s ním setkat v kompaktním provedení dostupném i amatérům. Pro veřejnost však tento typ přístroje není přiliš vhodný. Vlnová délka 393,4 je mnohými lidmi velmi špatně vnímána a mají problém obraz zaostřit.

Emisní čára vápníku je citlivá na přítomnost magnetického pole. V místech, kde je magnetické pole na Slunci silnější je absorpce záření nižší, a proto se nám tato místa zdají při pozorování světlejší a naopak.

 

Protuberanční koronografy

Ukázka snímku protuberance z protuberančního koronografu. Zcela specifický druh přístroje, který není tak obvyklý je tzv. protuberanční koronograf. Ten umožňuje díky zvláštní konstrukci vytvořit umělé zatmění Slunce tak, že v systému dalekohledu jeho přímý obraz odcloní obvykle kovoou clonkou. Díky speciálnímu filtru (stejném jako v případě pozorování chromosféry) propouštějícího v čáře vodíku H-alfa můžeme nad sluneční okrajem pozorovat nádherné a mnohdy dynamické, jindy majestátně klidné útvary nazvané protuberance.

Protuberance jsou oblaka hustšího a chladnějšího převážně vodíkového plynu v prostředí řídků a horké koróny.

Protuberance můžeme pozorovat i v chromosférických dalekohledech na okrajem slunečního disku. Obraz samotných protuberancí je však obvykle málo kontrastní a v porovnání s jasem slunečního disku v čáře H-alfa je intenzita záření protuberancí podstatně slabší.

Podrobnější informace o vizuálních i fotografických pozorováních Slunce se můžete dočíst například v tomto materiálu, který vznikl v rámci jednoho z našich starších projektů:

Připravované akce

Přednáška "Zpráva o zatmění Slunce 21. srpna"
16. 10. 2017, 19:00 hodin, Zlín

 


Vyhledávání

 

Novinky a aktuality

Očekáváný sluneční cyklus 25 již začal!

18.09.20

Sluneční cyklus 25 je oficiálně v činnosti. NASA a NOAA to oznámily v úterý 15. 9. 2020 během mediální telekonference. Podle mezinárodního panelu expertů konec slunečního cyklu 24 nastal v prosinci 2019, kdy počet skvrn dosáhl svého minima.

Nepřehlédnutelná skvrna na slunečním disku

15.06.20

Na východním okraji slunečního kotouče se 3. 6. 2020 vynořila letos zatím největší skvrna. Tato skvrna opět patří již k novému cyklu sluneční aktivity - cyklu číslo 25.

Zvýšená sluneční aktivita v posledních dubnových dnech

01.05.20

V posledních dubnových dnech bylo možno pozorovat zvýšenou aktivitu naší nejbližší hvězdy. V době od 27. dubna se vystřídaly čtyři skupinky slunečních skvrn (AR12760 - AR12763). Tři z nich již náležely k novému cyklu č. 25. Na slunečním disku se dokonce vyskytly na jižní polokouli dvě skvrny s opačnou polaritou, kdy každá z nich náležela jinému cyklu - AR12760 k 24.(-/+) a AR12761 k 25.(+/-).