Fraunhoferovy čáry

CZ - Fraunhoferovy čáry

SK - Fraunhoferove čiary

EN - Fraunhofer lines


= absorpční spektrální čáry, které vznikají ve sluneční fotosféře a atmosféře Země

Popis a historie objevu

Každá absorpční čára je způsobena přechodem elektronu mezi energetickými hladinami atomu. Vznikají
v chladnějším prostředí, přes které se šíří spojité záření a samotná čára, která v něm vznikne má vlnovou délku stejnou, jakou by vyslal chladný plyn, který ji pohlcuje. Tyto čáry nám přinášejí informace o chemickém složení prostředí, ze kterého pocházejí. Fraunhoferovy čáry se nacházejí pouze v části viditelného spektra.

První zmínku o absorpčních spektrálních čarách najdeme již v roce 1802, anglický astronom a metalurg William Wallaston (1766 - 1828) si všiml ve slunečním spektru tmavých čar, považoval je za hranice mezi jednotlivými barvami, a proto jim nevěnoval tolik pozornosti. O dvanáct let později (1814) německý fyzik Joseph von Fraunhofer (1787 - 1826) hledal různé druhy skel a srovnával jejich indexy lomu, jako zdroj světla si zvolil Slunce. I on si všiml spektrálních čar. Nejprve je považoval za chybu způsobenou hranolem, kterým rozkládal sluneční světlo, proto ho zkusil rozložit znovu difrakční mřížkou, ale výsledek byl stejný, usoudil tedy, že se nejedná o chybu, čáry musí být součástí slunečního světla. Nejvýraznější čáry tedy pojmenoval velkými písmeny abecedy, ty méně výrazné dostali číselné indexy nebo jim přidělil malé písmeno (celkem zkatalogizoval 574 spektrálních čar). Na spojitost s chemickými prvky upozornil až Gustav Kirchoff (1824 - 1887).

Tabulka nevýraznějších spektrálních čar

NÁZEV VLNOVÁ DÉLKA (NM) ČÁST SPEKTRA PRVEK
B 689,7  červená pozemní kyslík
C 656,3  červená vodík (Hα -první čára Balmerovy série
D1 589,5 žlutá neutrální sodík (Na I)
D2 589,0  zelená neutrální sodík (Na I)
A 759,4  červená pozemní kyslík
E 527,0  modrá neutrální železo (Na I)
F 486,1  modrá vodík (Hβ - druhá čára Balmerovy série)
G 430,8  fialová pás kovů
H 396,8  fialová ionizovaný vápník (Ca II)
K 393,4  fialová ionizovaný vápník  (Ca II)
D3 587,5 zelená hélium

 

 

Zdroje:

Zpět

Připravované akce

Přednáška "Zpráva o zatmění Slunce 21. srpna"
16. 10. 2017, 19:00 hodin, Zlín

 


Vyhledávání

 

Novinky a aktuality

Slunce v dalekohledu i na webu

04.11.20

Po dlouhém půstu se mohou astronomové opět zaměřit na pozorování Slunce. Bezmála tři roky trvalo období slunečního minima, v němž projevů aktivity na naší mateřské hvězdě výrazně ubylo. To se nyní začíná měnit, i ke spokojenosti pracovníků Hvězdárny Valašské Meziříčí, kteří se pozorováním Slunce dlouhodobě zabývají.

Očekáváný sluneční cyklus 25 již začal!

18.09.20

Sluneční cyklus 25 je oficiálně v činnosti. NASA a NOAA to oznámily v úterý 15. 9. 2020 během mediální telekonference. Podle mezinárodního panelu expertů konec slunečního cyklu 24 nastal v prosinci 2019, kdy počet skvrn dosáhl svého minima.

Nepřehlédnutelná skvrna na slunečním disku

15.06.20

Na východním okraji slunečního kotouče se 3. 6. 2020 vynořila letos zatím největší skvrna. Tato skvrna opět patří již k novému cyklu sluneční aktivity - cyklu číslo 25.