= velkorozměrový útvar ve sluneční fotosféře
Supergranulace je buňková struktura, kterou lze sledovat ve sluneční fotosféře. Pokrývá celý povrch Slunce (asi 2 500 supergranulí) a uvnitř probíhá klasická granulace. Horizontální pohyb plazmy v supergranulích dosahuje rychlosti 0,3 - 0,4 km/s. Tento pohyb sebou unáší zamrzlé siločáry magnetického pole ze středu směrem na okraj, proto má na krajích silnější magnetické pole. Vytváří se tak chromosférická síť magnetických polí. Protože není pozorovatelná ve viditelném spektru (a jen nepatrně v infračerveném), používá se k její identifikaci Dopplerova efektu posunutím čar ve spektru (pohybují se stejným směrem ve směru pohybu Slunce).
Jedním elementem supergranulace je supergranule. Oblast, která se v jednom okamžiku pohybuje jedním směrem. Dosahuje rozměru mezi 20 - 54 tisíci kilometrů (v průměru asi 35 tisíc km - tj. asi dvě naše Země) a délka jejich trvání bývá 1-2 dny. Vzniká stejně jako granule konvekcí, podle numerických simulací, ale není konvence jediným jevem nutným pro její vznik. Neexistuje žádný vizuální rozdíl ani rozdíl v chování supergranulí v rovníkových a polárních oblastech.
Tento jev není pozorovatelný v bílém světle s vyjímkou okraje slunečního disku, kde se jeví jako fakule. Supergranule mají významnou úlohu při tvorbě slunečních skvrn, ty totiž vznikají vždy na hranici tří a více supergranulí.
Supergranule jako první pozorovali fyzikové Robert Leighton, Robert Noyesem a George Simon v roce 1959, kteří je také pojmenovali. Pozorovali je na observatoři v Mount Wilsonu pomocí spektroheloigrafu při sledování Dopplerova posunu absorpčních čar. Supergranulace dostala takový název proto, že její prostorové a časové měřítko je mnohem větší než u granulace.
| Vlastnosti | průměr | střední velikost buněk | životnost | rychlost (km/s) |
|---|---|---|---|---|
| Granule | 1"-2" | 1,9" | 10-16 minut |
~1 (rms, vertikální) ~ 2 (rms, horizontální) |
| Supergranule | 30"-70" | 48" | 1 - 2 dny | 0,3 - 0,5 (horizontální) |
| Mesogranule | 7"-14" | 10" | 2 hodiny | 0,06 (rms vertikální) |
Tabulka převzata z Fundamentals of solar astronomy

Snímek supergranulace z dopplerometru. Tmavší části znamenají pohyb k nám,
světlejší pohyb od nás (snímek ze SOHO).
Přednáška "Zpráva o zatmění Slunce 21. srpna"
16. 10. 2017, 19:00 hodin, Zlín
04.11.20
Po dlouhém půstu se mohou astronomové opět zaměřit na pozorování Slunce. Bezmála tři roky trvalo období slunečního minima, v němž projevů aktivity na naší mateřské hvězdě výrazně ubylo. To se nyní začíná měnit, i ke spokojenosti pracovníků Hvězdárny Valašské Meziříčí, kteří se pozorováním Slunce dlouhodobě zabývají.
18.09.20
Sluneční cyklus 25 je oficiálně v činnosti. NASA a NOAA to oznámily v úterý 15. 9. 2020 během mediální telekonference. Podle mezinárodního panelu expertů konec slunečního cyklu 24 nastal v prosinci 2019, kdy počet skvrn dosáhl svého minima.
15.06.20
Na východním okraji slunečního kotouče se 3. 6. 2020 vynořila letos zatím největší skvrna. Tato skvrna opět patří již k novému cyklu sluneční aktivity - cyklu číslo 25.