Koróna aktuálně

Díky rozvoji kosmonautiky a raketové techniky dnes můžeme pozorovat nejrozsáhlejší a také nejteplejší vrstvu sluneční atmosféry - korónu [vs]. Můžeme ji pozorovat ve spektrálních čarách vysoceionizovaných prvků, které odpovídají různým vlnovým délkám a odpovídajícím teplotám v koróně.

Tato družicová pozorování nám odhalují mnohdy fascinující obrazy magnetických struktur i vysoko ve sluneční koróně. Nejteplejší je koróna nad aktivními oblastmi. Všechny snímky pocházejí z přístroje AIA (Atmospheric Imaging Assembly) na palubě sondy SDO (Solar Dynamics Observatory) provozované NASA..

RYCHLÉ ODKAZY

Koróna - 33,5 nm

Snímek koróny ze sondy NASA SDO na vlnové délce 33,5 nm.

Koróna - 30,4 nm

Sluneční korona na snímku ze sondy NASA SDO - 30,4 nm.

Koróna - 21,1 nm

Snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 21,1 nm.

Koróna - 19,3 nm

Snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 19,3 nm.

Koróna - 17,1 nm

Snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 17,1 nm.

Koróna - 13,1 nm

Snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 13,1 nm.

Koróna - 9,4 nm

Snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 9,4 nm.

30,4+21,1+17,1 nm

Kombinovaný snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 30,4 + 21,1 + 17,1 nm.

21,1+19,3+17,1 nm

Kombinovaný snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 21,1 + 19,3 + 17,1 nm.

9,4+33,5+19,3 nm

Kombinovaný snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 9,4 + 33,5 + 19,3 nm.

LASCO C2

Snímek z koronografu LASCO C2 na palubě sondy SOHO.

LASCO C3

Snímek z koronografu LASCO C3 na palubě sondy SOHO.

 

Sluneční koróna – 33,5 nm

Sluneční koróna - 33,4 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento kanál (stejně jako AIA 21,1 nm) zobrazuje aktivní oblasti ve vnější části atmosféry Slunce – koróně. Horké aktivní oblasti, sluneční erupce i ejekce koronální hmoty se na těchto snímcích zobrazují jako jasné struktury. Tmavé oblasti – nazývané koronální díry – jsou místa, která vyzařují velmi malé množství záření, a navíc jsou hlavním zdrojem částic slunečního větru.

Co pozorujeme: aktivní oblasti v koróně
Vlnová délka: 33,5 nm (tedy 0,0000000335 m) – extrémní ultrafialová oblast
Záření základního iontu: patnáctkrát ionizovaný atom železa (Fe XVI)
Charakteristické teploty: 2,8 milióny K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna – 30,4 nm

Sluneční koróna - 30,4 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento kanál je speciálně navržen k zobrazování chladnějších a hustějších oblaků plazmy (filamentů a protuberancí), které se nacházejí nad viditelným slunečním povrchem. Mnoho z těchto útvarů buď nemohou být viděny, nebo se jeví jako tmavé struktury v jiných kanálech. Jasné oblasti zobrazují místa kde má plazma vysokou hustotu.

Co pozorujeme: vrchní chromosféra a nižší oblast přechodové vrstvy
Vlnová délka: 30,4 nm (tedy 0,0000000304 m) – extrémní ultrafialová oblast
Záření základního iontu: jednou ionizovaný atom helia (He II)
Charakteristické teploty: 50 000 K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna – 21,1 nm

Sluneční koróna - 21,1 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento kanál (stejně jako 33,5 nm) zobrazuje aktivní oblasti ve vnější části atmosféry Slunce – koróně. Horké aktivní oblasti, sluneční erupce i ejekce koronální hmoty se na těchto snímcích zobrazují jako jasné struktury. Tmavé oblasti – nazývané koronální díry – jsou místa, která vyzařují velmi malé množství záření, a navíc jsou hlavním zdrojem částic slunečního větru.

Co pozorujeme: aktivní oblasti v koróně
Vlnová délka: 21,1 nm (tedy 0,0000000211 m) – extrémní ultrafialová oblast
Záření základního iontu: třináctkrát ionizovaný atom železa (Fe XIV)
Charakteristické teploty: 2 milióny K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna - 19,3 nm

Sluneční koróna - 19,3 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento kanál zobrazuje vnější část atmosféry Slunce – korónu – stejně jako horkou plazmu v erupcích. Horké aktivní oblasti, sluneční erupce i ejekce koronální hmoty se na těchto snímcích zobrazují jako jasné struktury. Tmavé oblasti – nazývané koronální díry – jsou místa, která vyzařují velmi malé množství záření, a navíc jsou hlavním zdrojem částic slunečního větru.

Co pozorujeme: koróna a horká plazma v erupcích
Vlnová délka: 19,3 nm (tedy 0,0000000193 m) – extrémní ultrafialová oblast
Záření základního iontu: jedenáctkrát ionizovaný atom železa (Fe XII)
Charakteristické teploty: 1,25 miliónů K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna - 17,1 nm

Sluneční koróna - 17,1 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento kanál poskytuje velmi dobré zobrazení koronálních smyček – oblouků táhnoucích se z povrchu Slunce, v nichž se pohybuje plazma podél magnetického pole. Nejjasnější skvrny zde vidíme v místech blízko povrchu, kde je magnetické pole výjimečně silné.

Co pozorujeme: klidná koróna na nejvyšší části přechodové vrstvy
Vlnová délka: 17,1 nm (tedy 0,0000000171 m) – extrémní ultrafialová oblast
Záření základního iontu: osmkrát ionizovaný atom železa (Fe IX)
Charakteristické teploty: 1 miliónů K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna - 13,1 nm

Sluneční koróna - 13,1 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento kanál (stejně jako AIA 9,4 nm) je uzpůsoben ke studiu slunečních erupcí. Zobrazuje extrémně vysokou teplotu kolem 10 miliónů K, stejně jako chladnou plazmu o teplotě kolem 400 000 K. Zařízení je navrženo tak, aby mohlo pořizovat snímky každé 2 sekundy (namísto obvyklých 10 s) v omezeném zorném poli tak, aby bylo možné pozorovat mnohem detailněji případnou erupci.

Co pozorujeme: oblasti erupcí v koróně
Vlnová délka: 13,1 nm (tedy 0,0000000131 m) – extrémní ultrafialová oblast/měkké rentgenové záření
Záření základního iontu: dvacetkrát a sedmkrát ionizovaný atom železa (Fe VIII a Fe XXI)
Charakteristické teploty: 10 miliónů K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna - 9,4 nm

Sluneční koróna - 9,4 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento kanál (stejně jako AIA 13,1 nm) je vybrán ke studiu slunečních erupcí. Zobrazuje extrémně vysokou teplotu kolem 6 miliónů K.  Zařízení je navrženo tak, aby mohlo pořizovat snímky každé 2 sekundy (namísto obvyklých 10 s) v omezeném zorném poli tak, aby bylo možné pozorovat mnohem detailněji případnou erupci.

Co pozorujeme: oblasti erupcí v koróně
Vlnová délka: 9,4 nm (tedy 0,0000000094 m) – extrémní ultrafialová oblast/měkké rentgenové záření
Záření základního iontu: sedmnáctkrát ionizovaný atom železa (Fe XVIII)
Charakteristické teploty: 6 miliónů K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna - kompozitní snímek 30,4; 21,1 a 17,1 nm

Kompozitní snímek - sluneční koróna - 30,4 - 21,1 - 17,1 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento snímek je kombinací tří snímků v různých vlnových délkách představující různé teploty v koróně. Každý jednotlivý snímek z přístroje AIA ze sondy SDOje v tomto složeném snímku představován jednou z následujících barev: 30,4 nm – červená (zobrazuje chromosféru); 21,1 nm – zelená (koróna) a 17,1 nm – tmavě modrá (koróna).

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna - kompozitní snímek 21,1; 19,3 a 17,1 nm

Kompozitní snímek - sluneční koróna - 21,1 - 19,3 - 17,1 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento snímek je kombinací tří snímků v různých vlnových délkách představující různé teploty v koróně. Každý jednotlivý snímek z přístroje AIA ze sondy SDOje v tomto složeném snímku představován jednou z následujících barev: 21,1 nm – červená; 19,3 nm – zelená a 17,1 – modrá. Každá z použitých vlnových délek zobrazuje různé části koróny.

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:     2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna - kompozitní snímek 9,4; 33,5 a 19,3 nm

Kompozitní snímek - sluneční koróna - 9,4 - 33,5 - 19,3 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento snímek je kombinací tří snímků v různých vlnových délkách představující různé teploty v koróně. Každý jednotlivý snímek z přístroje AIA ze sondy SDOje v tomto složeném snímku představován jednou z následujících barev: 9,4 nm – červená; 33,5 nm – zelená a 19,3 – modrá. Každá z použitých vlnových délek zobrazuje různé části koróny.

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Vnější koróna - koronograf LASCO C2 (SOHO)

LASCO (Large Angle and Spectrometric Coronograph) je jedním z 11 přístrojů na palubě sondy SOHO (Solar and Heliospheric Observatory), kterou provozuje NASA a ESA. Přístroj LASCO se skládá ze tří koronografů zobrazujících sluneční korónu ve vzdálenostech od 1,1 do 32 slunečních poloměrů. Koronograf C2 zobrazuje sluneční korónu v rozsahu od 1,5 do 6 slunečních poloměrů.
Koronograf je navržen tak, že přímý obraz slunečního disku je zastíněn tak, aby bylo možné pozorovat velmi slabé záření struktur ve vnější koróně.

Sluneční koróna z koronografu LASCO C2 na palubě sondy SOHO.

Zpět na Rychlé odkazy

Vnější koróna - koronograf LASCO C3 (SOHO)

LASCO (Large Angle and Spectrometric Coronograph) je jedním z 11 přístrojů na palubě sondy SOHO (Solar and Heliospheric Observatory), kterou provozuje NASA a ESA. Přístroj LASCO se skládá ze tří koronografů zobrazujících sluneční korónu ve vzdálenostech od 1,1 do 32 slunečních poloměrů. Koronograf C3 zobrazuje sluneční korónu v rozsahu od 3,5 do 30 slunečních poloměrů.
Koronograf je navržen tak, že přímý obraz slunečního disku je zastíněn tak, aby bylo možné pozorovat velmi slabé záření struktur ve vnější koróně.

Sluneční koróna z koronografu LASCO C3 na palubě sondy SOHO.

Zpět na Rychlé odkazy

Připravované akce

Přednáška "Zpráva o zatmění Slunce 21. srpna"
16. 10. 2017, 19:00 hodin, Zlín

 


Vyhledávání

 

Novinky a aktuality

Nepřehlédnutelná skvrna na slunečním disku

15.06.20

Na východním okraji slunečního kotouče se 3. 6. 2020 vynořila letos zatím největší skvrna. Tato skvrna opět patří již k novému cyklu sluneční aktivity - cyklu číslo 25.

Zvýšená sluneční aktivita v posledních dubnových dnech

01.05.20

V posledních dubnových dnech bylo možno pozorovat zvýšenou aktivitu naší nejbližší hvězdy. V době od 27. dubna se vystřídaly čtyři skupinky slunečních skvrn (AR12760 - AR12763). Tři z nich již náležely k novému cyklu č. 25. Na slunečním disku se dokonce vyskytly na jižní polokouli dvě skvrny s opačnou polaritou, kdy každá z nich náležela jinému cyklu - AR12760 k 24.(-/+) a AR12761 k 25.(+/-).

Již se probouzí k životu nový cyklus s číslem 25 (?)

02.04.20

Stále probíhá hluboké minimum sluneční činnosti. K 2. 4. 2020 byl sluneční kotouč celých 70 dní beze skvrn, což je 75 % dní od začátku roku 2020. Za toto období se na Slunci vyskytly celkem 5x sluneční skvrny. Z tohoto počtu byly již ale 4x s polaritou, která odpovídá novému 25. cyklu.